Vrh A

Jak to začalo

Tohle už plánuji opravdu dlouho a jaký lepší čas si vybrat, než když máme stejně naprosto volné léto, žádné tréninky, žádné intenzivky, žádný tábor. Jen jsem neměla příležitost a nemohla jsem najít, co to jsem hledala až jednou a byl to on, přesně ten pravý pes, světlá barva, světlého mudiho jsem znala jen jednoho, ale tento pes mě okouzlil, jen je až v Maďarsku, trošku ironie, že jsem se tam vždycky chtěla podívat a nikdy k tomu nebyla příležitost a je víc, než být v zemi, kde se plemeno využívá k původnímu účelu. A tak vám představuji Kerku, Beata se mě jednou ptala jestli vím, co to jméno znamená a já to nevěděla, ona mi napsala, že v Maďarsku je tradicí především pracovní ovčácké psy pojmenovat podle řeky, takže Kerka je malá řeka a jeho druhé jméno Rimes dnes by znamenalo rým, ale ve staré maďarštině by to znamenalo zvlněný. Tahle hra se mi moc líbila, a tak jsem se ji zeptala, jestli ví, podle čeho se jmenuje Ariška, Beata nevěděla. Takže Alrischa je hvězda proto Alrischa Mudi Star a víte že existují tzv. hvězdné řeky(proudy) jsou sice velké, ale těžko se hledají. Když jsem se na jejich hlavy na plakátu koukala, přišlo mi, že se k sobě skvěle hodí.

Teď k tomu proč jsem si Kerku vybrala. Má skvělé zdravotní výsledky, úžasnou přátelskou povahu, skvělý rodokmen, je to moc krásný pes s ocasem. Ta barva se mi tak moc zalíbila, že snad o ní do budoucna budu uvažovat. To jak krásně pracuje, v jeho rodině jsou skvělí agilitaci – matka i prarodiče běhají v A3 a jsou velice úspěšní. On se ještě nestihnul projevit, ale věřím, že brzy budou parkury jeho. Jeho otec má vlohy pro pasení a i úspěšně splněné zkoušky HWT. Sama Beata chce s Kerkou zkusit pasení, opět tahle doba tomu moc nepřeje.

Pokračování příběhu nejdřív ta trochu smutná část

I tohle k chovu patří, není to jen radost, je to také smutek a starosti, byl to opravdu náročný víkend, stále je. Z našich šesti fen jsou chovné jen tři( říkám našich, ale většina fen je mojí tchýně a jen dvě jsou moje) z toho jen moje jedna fena je chovná, druhá je nestandardní, sheltie stojí ji uši, dál jsem to nekomplikovala, přestala jsem ji je lepit a nechala jsem ji takovou jaká je, protože taková je dokonalá, uši dostali svobodu a my obě jsme byly spokojené, další chovná fena je tedy Amanda, které už je devět let tudíž se na ní nechová, pak nám zbývá Adélka, která měla první vrh. No nic vrátíme se k našemu výletu do Maďarska, předcházelo tomu spousty telefonátů, dopisování, domlouvání, modlení se ať se dostaneme přes hranice, vyplňování žádostí do Maďarska, dvakrát vyšetření progesteronu, domlouvání se na očkování proti herpes. Věčné tisknutí papírů, smlouvy, žádosti, já nervózní a něco jsem pokazila, tak znovu a znovu. Neustálé kontrolování jestli mám všechno, v úterý jsme byli na prvním progesteronu, který byl hodně nízký, domlouvali jsme se tedy na dalším na pátek ,v pátek byl progesteron hodně vysoký, takže jsme v sobotu jeli, ještě ráno na testy, modlila jsem se, ať jsou nadále negativní, byli, byla to naše mezinárodní vstupenka.

Ariška byla celou cestu tak úžasná, kontrolovala jsem ji, jestli tam vůbec je. Kvůli hárání nechtěla jíst, věděla jsem, že je sobota ten správný den. Počasí nám přálo, až na to, že mi už několik dní bylo špatně a to asi od zad, nervů, bolestí nevím. Celou cestu jsem byla pod silnými prášky a nechtěla jsem ani jíst ani pít. Každou hranici jsme překonali naprosto v pohodě, asi jsme měli štěstí. Zapínám si data a píšu Beatě za dvacet minut jsme u tebe. Opravdu jsem nemohla věřit jaké štěstí jsme měli, že šlo všechno tak hladce. Tak jsme se seznámili a přišlo na řadu seznámení Arišky s Kerkou, nejdřív jsem nevěděla, co si o tom myslet a že snad není ten správný den, ale během chvíle byli jako milenci, hráli si spolu, dováděli, běhali a mně se spolu tak moc líbili i Beatě, opravdu se Kerka Arišce moc líbil a obráceně, jen byli nezkušení a toho času měli málo. Jak mě sere, že jsme nepřišli na řadu s vakcínou, mohli jsme odjet v pátek a být tam třeba do neděle. Oni se oba opravdu moc snažili, ale potřebovali by toho času více, krytí se tedy nezdařilo. Nemohla jsem ani nikdo jiný jít do karantény, ale snad bych tam i zůstala, v tu chvíli pro mě nebylo nic důležitějšího, ale nemohla jsem tam zůstat. Maďarsko je moc krásná země, plná zeleně, těším se, až se tam znovu podívám a tentokrát tam strávíme více času.

Ano, nejspíš budu chtít krytí opakovat, Ariška s Kerkou jsou si tak povahově podobní, byli spolu tak roztomilí, bohužel mám jen jednu fotku, vzala jsem si foťák, ale nakonec jsem nic nefotila, bohužel jsem fotky z Maďarska ztratila, takže kdybych je fotila, bylo by mi to akorát líto. Když jsme přijeli domů, motala se mi hlava, šla jsem do koupelny a spadnul mi telefon do záchodu, můžu vám říct, že jsem regulérně rozbrečela, prostě toho na mě bylo moc, to mě probudilo z letargie a i hned jsem se to snažila řešit, ale nejspíš mi odešel telefon, takže pro mě tenhle víkend plný bolesti, smutku, toho jak mi bylo zle, toho že to nevyšlo, telefonu byl opravdu hrozně moc těžký. Co vidím jako pozitivní je, že byla Ariška tak šikovná a opravdu se snažila, že jsem mohla Kerku a Beatu poznat naživo, oba jsou totiž úžasní, proto jsem nechtěla inseminaci, chtěla jsem je skutečně poznat. Kerka je tak podobný Arišce, velký hlídač, velký závislák, Ariška se se všemi mazlila jako by je znala už dlouho. Ano, opravdu se mi ten pes moc líbí. Budu se s tím vším muset srovnat, záda se mi zhoršila. Důležité je, že jsme dojeli v pořádku domů. Konec hlášení.

Maďarsko cesta i cíl pokračování

Ani jsem nedoufala, že by to vyšlo. Ariška stále nehárala, 18. listopadu tedy začala. Bylo tam furt takové pro a proti, teď je ten nejhorší čas jet, báli jsme se velké zimy, ledovky, covid je silný. Tak jsem i přemýšlela, nenecháme to spíš na jaro, rozhodla jsem se, že ne, nechci to odkládat. Pak jsem si říkala, jestli to přece jen neudělám inseminačně, řekla jsem si, že ne, jedině přirozeně. Chtěla jsem i znovu Kerku s Beatou vidět. Bylo to rychlé, ani ne po hodině se to povedlo. Tentokrát jsem to chtěla vydat, až si budeme jistí. Dne 30.11 jsme byli na krytí, a ještě ten den asi za necelou hodinku se nám to podařilo, akorát Beáta říkala, jestli si dáme pauzu a znovu to zkusíme za dvě či tři hodiny, tak Kerka na Arišku skočil, Ariška trošku pobrečela, a tak jsem věděla, že je to ono. Arišku jsem chytla za postroj a povídala jsem si sní, objímala jí a a byla jsem nejvíc šťastná. Pak už jsem ji jenom uklidňovala a čekala, až bude po všem, musím říct, že mi to přišlo jako věčnost. Protože krytí probíhalo vevnitř za což jsem i ráda, když jsme vyšli ven, byla už tma, fotky jsou takové, jaké jsou, ale jsou to hlavně vzpomínky. Tentokrát mám na Kerku s Ariškou spousty vzpomínek a bylo krásné sledovat tu jejich radost, hry, legrační bylo, jak do sebe naráželi. Tak nám držte palce, aby se nám to povedlo. Tak nám držte palce, aby naše cesta měla i cíl.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s