Když fotky dostanou druhý život
Školní zadání, které mělo skončit jinak
Když jsem byla na škole, dostali jsme za úkol vymyslet projekt nebo přinést něco seniorům do seniorského klubu v Březnici.
Dlouho jsem přemýšlela, co vytvořit, co jim přinést a nebylo na tom moc času, a pak mě napadlo, že vyfotím zakoutí a budovy Březnice a se seniory si budeme povídat o Březnici.
O tom, kde ta budova je, co si s tím místem spojují, jak to tam vypadalo, když byli mladí.
Třeba by z toho vznikla diskuze, vzpomínání, příběhy.
Fotky, které neměly zůstat v šuplíku
Fotky jsem nafotila.
Nebyl to nijak promyšlený nebo dlouhodobě připravovaný projekt, spíš rychlý nápad.
Nakonec ale všechno dopadlo jinak – místo povídání nad fotkami jsme seniorům pomáhali se stěhováním knihovny.
A já si říkala:
Tak co teď s těmi fotkami? Zůstanou jen tak v šuplíku?
Osobní cesta: Březnice očima dědy
A pak mě napadlo něco osobního.
Můj děda žil v Březnici.
Věděla jsem, že sháníme další díl knihy o Březnici, který se nám nedařilo sehnat.
A tak jsem si řekla, že mu to vynahradím po svém.
Udělám mu fotoknihu.
Vzpomínky, které se začaly vyprávět
Když jsme si pak nad knihou sedli, tak mi děda popisoval, jak to tam vypadalo a které domy už nestojí, měli jsme skvělé téma k povídání.
Kniha, která žila dál
Fotokniha ale měla ještě větší přesah, děda ji vzal s sebou na sraz spolužáků a najednou měli téma, společné vzpomínky, o čem mluvit.
A to mě opravdu potěšilo.
Další kapitola: Bělčice
Po několika letech mě děda poprosil, abych mu vyfotila Bělčice, dokud je ještě barevný podzim.
Měla jsem strach, že to nestihneme, že listí brzy opadá.
Byla to rychlá akce, skoro na poslední chvíli.
Společný výlet a vznik nové fotoknihy
Projížděli jsme s dědou jednotlivá místa, už předtím jsme si udělali náčrt, co budeme fotit a kde začneme, a tak jsme fotili a procházeli se a udělali jsme si i výlet do lesa ke studánce.
Byl to moc krásný den a z tohoto krásného dne vznikla fotokniha Bělčic.
Pohled shora
Josef k tomu navíc natočil letecké záběry Bělčic z dronu, které celé dílo krásně doplnily.
Když se projekt dostane mezi lidi
Děda pak fotoknihu ukázal na hasičské schůzi, a ta se hasičům i starostovi líbila. A mě to nesmírně potěšilo.
Protože z původně „nevyužitých“ fotek vzniklo něco, co
spojuje lidi, vzpomínky i místa.
