Dogfrisbee

Tábor dogfrisbee

Tak co se týče dogfrisbee, začali jsme se mu věnovat až na táboře a když mi přišly věci, tak jsem to zkoušela koncem července. Aby Ariška vůbec trochu věděla, co že to frisbee vlastně je 😅. Opravdu jsem nevěděla, co od toho očekávat, ale věděla jsem, že Ariška o frisbee má velký zájem a to mi zatím stačilo. Koupili se i neoprenové disky hlavně kvůli Meggie. Na táboře jsem se hlavně učila házet a první den byl zajímavý no 😆 ale čtvrtý den mi trenérka řekla, že i v házení vidí progres a musím říct, že tam určitě byl a docela i to házení mě baví.

Po táboře jsem teda nebyla schopná prakticky vůbec fungovat, potřebovala jsem hodně času, a tak až po týdnu jsem začala zkoušet co jsme se naučili. Ariška v životě nedělala odraz a ani skoky, přeskoky, výskok na záda jsem s ní věčnost nedělala stejně tak jako skok do náruče. Přidejte k tomu to, že skoro rok jsme nic pořádného nedělali a buďte na nás hodní 😅 my se snažíme a za rok to třeba zase bude jiné. I tak mám radost, třetí den už trénovala jen Ariška, protože Meggie nenosila ani neoprenový disk.

Doma jsem si však zkoušela házet a Meggie vyběhla za diskem a já z toho měla velkou radost, za ty dva dny, co jsme trénovali, mi disk přinesla několikrát a s velkou hrdostí 😍 a víc pro mě není potřeba. Já musím především pracovat na házení a Ariška na skákání, ale budeme na tom pracovat. Jinak mi trenérka řekla, že mám dva extrémy 😆 Meggie na to frisbee asi úplně není a Ariška je do všeho zažraná. Ale tím jak začala Meggie nosit rollery, tak to s ní nevzdávám, mám dostatek trpělivosti a tohle pro nás byl velký krok. Jinak ale taky říkala, na to jaký je magor Ariška, že si bere disky tak něžně a opatrně, že u jejich psů se bála, aby ji ruce nevzaly s diskem 😆 ale taky že musíme zapracovat na klidu a odložení, což je jasné, po roce bez práce je to prostě mimo, i když doma to bylo lepší. Na tom taky zamakáme.